Nec vero contemnendum vulgus interdum est: Vernacular animal names among Theodore Gaza’s Latin neologisms

Авторы

  • Grigory Vorobyev Гентский университет, Бельгия, 9000, Гент, Бландейнберг, 2 https://orcid.org/0009-0006-3691-4746

DOI:

https://doi.org/10.21638/spbu20.2023.105

Аннотация

В статье рассматривается происхождение четырех зоонимов, введенных греческим ученым Феодором Газой при переводе .Истории животных. Аристотеля на латинский язык в XV веке: название жука — gal(l)eruca (μηλολόνθη), птицы — gallinago (σκολόπαξ/ἀσκαλώπας), рыбы — cernua (ὀρφώς/ὀρφός) и моллюска — patella (λεπάς) (последние два засвидетельствованы у классических авторов, но не в зоологических значениях). Вероятно, эти латинские слова обязаны своим существованием знакомству Газы с итальянскими зоонимами. На происхождение неологизма galleruca из ломбардского galeruca ‘бронзовка; майский жук’ указал комментатор Аристотеля Агостино Нифо в первой половине XVI века, но его предположение не было замечено, хотя оно подтверждается позднейшими диалектологическими данными. Отождествление Газой зоонима μηλολόνθη с бронзовкой, возможно, связано с интерпретацией гапакса χρυσομηλολόνθιον (Ar. Vesp. 1341). Этьенн-Луи Жоффруа в работе 1762 г. присвоил название galeruca далекому от бронзовок роду листоедов, поскольку в сочинениях XVI–XVII веков этот зооним почти не упоминался, считался названием неопределенной разновидности жука и тем самым оставался вакантным для использования в качестве имени нового таксона жесткокрылых. Об орнитониме gallinago выдвигается предположение, что редкое слово σκολόπαξ/ἀσκαλώπας передано таким образом, потому что важнейшая характеристика этой птицы у Аристотеля — сходство с курицей. К применению словообразовательной модели gallina > gallinago Газу, видимо, подтолкнуло знакомство с итальянским gallinella, gallinetta или, вероятнее, gallinazza. Эти слова зафиксированы и в северных, и в южных диалектах в качестве названий камышницы, водяного пастушка и вальдшнепа, причем неологизм Газы впервые сближается с итальянским словом у того же Нифо. Что касается зоонимов patella и cernua, схожие народные названия моллюска и рыбы — patella, cern(i)a — засвидетельствованы в ихтиологическом справочнике Ипполито Сальвиани середины XVI века и подтверждаются данными диалектной лексикографии XX века.

Ключевые слова:

Феодор Газа, Ипполито Сальвиани, Агостино Нифо, новолатинские неологизмы, итальянские диалекты, зоологическая номенклатура, galeruca, gallinago, cernua, patella

Скачивания

Данные скачивания пока недоступны.
 

Библиографические ссылки

Alcionio P. Habes hoc in codice lector Aristotelis libros De generatione et interitu duos, Meteoron … quatuor, de mundo … unum …, ex opere De anima libros decem… Venice, Vitali, 1521.

Arnott W. G. Birds in the ancient world from A to Z. London — New York, Routledge, 2007.

Babiniotis G. D. Λεξικό της νέας ελληνικής γλώσσας. Athens, Κέντρο λεξικολογίας, 2b2004 (11998, 22002, 2a2004).

Balme D. M. (ed.) Aristotle. Historia animalium. Vol. 1: Books I–X: Text. Prepared for publication by A. Gotthelf. Cambridge, Cambridge University Press, 2002.

Beavis I. C. Insects and other invertebrates in classical Antiquity. University of Exeter Press, 1988.

Beekes R. S. P. Etymological dictionary of Greek, 2 vols. Leiden — Boston, Brill, 2010.

Beullens P. Aristotle, his translators, and the formation of ichthyologic nomenclature, in: M. Goyens, P. De Leemans, A. Smets (eds) Science translated. Latin and vernacular translations of scientific treatises in Medieval Europe. Leuven, Leuven University Press, 2008, 105–122.

Beullens P., Gotthelf A. Theodore Gaza’s translation of Aristotle’s De animalibus: content, influence and date. GRBS 2007, 47, 469–513.

Bianca C. Gaza, Teodoro, in: Dizionario biografico degli italiani. Vol. 52. Rome, Istituto della Enciclopedia Italiana, 1999, 737–746.

Cataldo G. Teodoro Gaza, umanista greco ed abate del cenobio basiliano di S. Giovanni a Piro. Salerno, s. n., 1992.

Chantraine P. Dictionnaire étymologique de la langue grecque. Histoire des mots. Paris, Klincksieck, 21999.

Di Luccia P. M. L’Abbadia di S. Giovanni a Piro. Trattato historico legale. Roma, Luca Antonio Chracas, 1700.

Du Cange C. Glossarium ad scriptores mediae et infimae Graecitatis, 2 vols. Lyon, Anisson, Posuel et Rigaud, 1688.

Ernout A. Les noms en -ago, -igo, -ugo du latin. Rev. Phil. 1941, 15, 81–111.

Folena G. Per la storia della ittionimia volgare. Tra cucina e scienza naturale. Bollettino dell’atlante linguistico mediterraneo 1963–1964, 5–6, 61–137.

Frisk H. Griechisches etymologisches Wörterbuch, 3 vols. Heidelberg, Carl Winter, Universitätsverlag, 1960–1972.

Garbini A. Antroponimie ed omonimie nel campo della zoologia popolare. Saggio limitato a specie veronesi. Parte 2: Omonimie. Verona, La tipografica veronese, 1925.

Gaza T. (trad.) Aristoteles. De animalibus. Venezia, Johann von K.ln, Johann Manthen, 1476 (GW 2350).

Gaza T. (trad.) Aristoteles, Theophrastus. De natura animalium. De partibus animalium. De generatione animalium. De historia plantarum. De causis plantarum. Venice, Aldus Manutius, 1504.

Geoffroy E. L. Histoire abrégée des insectes qui se trouvent aux environs de Paris, 2 vols. Paris, Durand, 1762.

Gil Fernández L. Nombres de insectos en griego antiguo. Madrid, Instituto “Antonio de Nebrija”, 1959.

Goedart J. Metamorphosis et historia naturalis insectorum, 3 vols. Middelburg, Fierens, s. a. [ca. 1662–1669?].

Helander H. On neologisms in Neo-Latin, in: P. Ford, J. Bloemendal, C. Fantazzi (eds) Brill’s encyclopaedia of the Neo-Latin world, 2 vols. Leiden — Boston, Brill, 2014, vol. 1, 37–54.

Hoven, R. Lexique de la prose latine de la Renaissance. Dictionary of Renaissance Latin from prose sources. Leiden — Boston, Brill, 22006.

Jonston, J. Historia naturalis de insectis, Frankfurt a. M., Haeredes Merianorum, 1653.

Kriaras, E. Λεξικό της μεσαιωνικής Ελληνικής δημώδους γραμματείας 1100–1669. Vol. 19. Thessaloniki, Κέντρο Ελληνικής γλώσσας, 2014.

von Linn. C. Systema naturae. Vol. 1. Stockholm, Laurentius Salvius, 101758.

McNicholl D. H. Dictionary of natural history terms with their derivations. London, Lovell Reeve & Co., 1863.

Monfasani J. The Pseudo-Aristotelian Problemata and Aristotle’s De Animalibus in the Renaissance, in: A. Grafton, N. Siraisi (eds) Natural particulars. Nature and the disciplines in Renaissance Europe. Cambridge [Mass.] — London, MIT Press, 1999, 205–247.

Monfasani J. Aristotle as scribe of nature: the title-page of ms Vat. Lat. 2094. JWI 2006, 69, 193–205.

Muffet T. Insectorum sive minimorum animalium theatrum. London, Thomas Cotes, 1634.

de Nebrija E. A. Dictionarium latino-hispanicum. Salamanca, s. n., 1492 (GW 2217).

Nifo A. Expositiones in omnes Aristotelis libros De historia animalium, De partibus animalium et earum causis ac De generatione animalium. Venice, Hieronymus Scotus, 1546.

Paululat A., Purschke G. Wörterbuch der Zoologie. Heidelberg, Spektrum, 82011.

Perfetti S. ‘Cultius atque integrius’. Teodoro Gaza, traduttore umanistico del De partibus animalium. Rinascimento 1995, 35, 253–286.

Perfetti S. Metamorfosi di una traduzione: Agostino Nifo revisore dei ‘De animalibus’ gaziani. Medioevo. Rivista di storia della filosofia medievale 1996, 22, 259–301.

Perfetti S. Aristotle’s zoology and its Renaissance commentators, 1521–1601. Leuven, Leuven University Press, 2000.

Ray J. Historia insectorum … subiungitur appendix de scarabaeis Britannicis autore M. Lister. London, Churchill, 1710.

Rohlfs, G. Dizionario dialettale delle tre Calabrie, 3 vols. Halle — Milan, Niemeyer, Hoepli, 1932–1939.

Salviani I. Aquatilium animalium historiae. Rome, Ippolito Salviani, 1554–1558.

Schenkling S. Erklärung der wissenschaftlichen Käfernamen aus Reiter’s Fauna Germanica. Stuttgart, K. G. Lutz, 1917.

Sharratt P. Nicolaus Nancelius, Petri Rami vita. Edited with an English translation. Humanistica Lovaniensia, 1975, 24, 161–277.

Solopov A. I. Etimologiia novolatinskogo ihtionima acerina ‘iоrsh’ [The etymology of the Neo-Latin fish name acerina ‘ruffe’] (in Russian). Indoevropeiskoe iazykoznanie i klassicheskaia filologiia 2022, 26, 1082–1097.

Strömberg R. Studien zur Etymologie und Bildung der griechischen Fischnamen. Göteborg, Elander, 1943.

Strömberg R. Griechische Wortstudien. Untersuchungen zur Benennung von Tieren, Pflanzen, Körperteilen und Krankheiten. Göteborg, Elander, 1944.

Swammerdam J. Historia insectorum generalis. Leiden, Luchtmans, 1685.

Wotton E. De differentiis animalium. Paris, Vascosanus, 1552.

Vorobyev G. Neologizmy Feodora Gazy iz ego latinskogo perevoda De animalibus Aristotel’a v sovremennoi zoologicheskoi nomenklature [Theodore Gaza’s neologisms in his translation of Aristotle’s De animalibus and their reception in modern zoology] (in Russian). Indoevropeiskoe iazykoznanie i klassicheskaia filologiia 2015, 19, 158–168.

Vorobyev G. Sylvia: Zur Entstehung des wissenschaftlichen Namens der Grasmücke (Arist. Hist. an. 592b22). Philologia Classica 2018, 13 (2), 247–264.

Загрузки

Опубликован

04.08.2023

Как цитировать

Vorobyev, G. . (2023). Nec vero contemnendum vulgus interdum est: Vernacular animal names among Theodore Gaza’s Latin neologisms. Philologia Classica, 18(1), 49–60. https://doi.org/10.21638/spbu20.2023.105

Выпуск

Раздел

Latinitas media et nova

Наиболее читаемые статьи этого автора (авторов)